O samojedech - standard plemene


FEDERATION CYNOLOGIQUE INTERNATIONALE

Secretariat General: 13, Place Albert I – B 6530 THUIN (Belgie)


F.C.I.-Standard č. 212 / 09.01.1999 / GB


SAMOJED

(Samojedskaja Sabaka)



OBLAST PŮVODU: Severní Rusko a Sibiř


PATRONACE: Severská kynologická unie (Nordic Kennel Union, NKU)


DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 22.07.1997


POUŽITÍ: saňový a společenský pes


ZAŘAZENÍ PODLE F.C.I.: Skupina 5 špicové a primitivní plemena, Sekce 1 severští saňoví psi, Bez zkoušky z výkonu


KRÁTKÉ HISTORICKÉ SHRNUTÍ: Název samojed je odvozen od jména kmenů Samojedů v severním Rusku a na Sibiři. V jižních částech této oblasti používali Samojedové bílé, černé a hnědé vícebarevné psy při pastvě sobů; v severních částech byli tito psi čistě bílí, s vlídnou povahou a byli užíváni jako lovečtí a saňoví psi. Psi samojedi žili v blízkosti svých majitelů, spali s nimi v jejich obydlích a pomáhali tato obydlí vyhřívat. Britský zoolog Ernest Kilburn Scott strávil v roce 1889 u samojedských kmenů tři měsíce. Při návratu do Anglie si s sebou přivezl hnědé štěně, psa se jménem „Sabarka“. Později si dovezl krémově zbarvenou fenu jménem „Whitey Pečora“ ze západní oblasti Uralu a sněhobílého psa „Musti“ ze Sibiře. Těchto několik psů a psi přivezení dalšími výzkumníky byli základem chovu západního typu samojeda. První standard byl sepsán v Anglii v roce 1909.


CELKOVÝ VZHLED: elegantní bílý arktický špic střední velikosti. V celkovém vzhledu budí dojem síly, vytrvalosti, šarmu, poddajnosti, důstojnosti a sebevědomí. Typický výraz, nazývaný „úsměv samojeda“, je vytvářen kombinací tvaru a posazení oka a mírně zvednutých koutků tlamy. Pohlaví by mělo být zřetelně vyjádřené.


DŮLEŽITÉ POMĚRY: délka těla je zhruba o 5 % větší než výška v kohoutku. Hloubka těla je o málo menší než polovina kohoutkové výšky. Tlama je přibližně stejně dlouhá jako mozkovna.


POVAHA / TEMPERAMENT: přátelský, otevřený, pozorný a živý. Lovecký pud je velmi slabý. Nikdy není ani plachý ani agresivní. Je velmi společenský a nemůže být užíván jako hlídací pes.


HLAVA: silná, klínovitého tvaru.


MOZKOVNA:

Lebka: při pohledu zpředu a z profilu jen lehce konvexní. Nejširší je mezi ušima. Mezi očima slabě viditelná rýha.

Stop: jasně zřetelný, ale ne příliš výrazný.


OBLIČEJOVÁ ČÁST:

Nosní houba: dobře vyvinutá, nejlépe černá. Během některých období roku může pigment na nose vyblednout do takzvaného „zimního nosu“; na okrajích nosu však musí vždy být tmavý pigment.

Tlama: silná a hluboká, přibližně stejně dlouhá jako lebka, postupně se zužující k nosu. Není ani příliš úzká, ani těžká a kvadratická. Nosní můstek je rovný.

Pysky: těsně přiléhající, černé a poměrně masité. Koutky úst jsou mírně zvednuté, čímž vytvářejí typický „úsměv samojeda“.

Čelisti/Zuby: pravidelný a úplný nůžkový skus. Zuby a čelisti jsou silné. Chrup odpovídá normálnímu zubnímu vzorci.

Oči: tmavě hnědé, dobře posazené v jamkách, umístěné poměrně daleko od sebe, poněkud šikmé a mandlového tvaru. Výraz je typický „úsměvem samojeda“, milý, pozorný a inteligentní. Oční víčka jsou černá.

Uši: vztyčené, poměrně malé, silné, trojúhelníkové, s mírně zaoblenými špičkami. Měly by být pohyblivé, vysoko nasazené; díky široké lebce daleko od sebe.


KRK: silný, střední délky, hrdě nesený.


TRUP: mírně delší než kohoutková výška, prostorný a kompaktní, ale pružný.

Kohoutek: jasně zřetelný.

Hřbet: střední délky, osvalený a rovný; u fen mírně delší než u psů.

Bedra: krátká, velmi silná a zřetelně ohraničená.

Záď: plná, silná, osvalená a mírně spáditá.

Hrudník: široký, hluboký a dlouhý, dosahující téměř do úrovně loktů. Žebra jsou dobře klenutá.

Spodní linie: mírně vtažená k břichu.


OCAS: nasazen poměrně vysoko. V afektu a v pohybu je ocas nesen ohnutý od kořene dopředu přes hřbet nebo bok, ale v klidu může být svěšený – pak dosahuje k hleznům.


KONČETINY:


HRUDNÍ KONČETINY:

Celkový vzhled: dobře posazené a osvalené, se silnou kostrou. Při pohledu zpředu rovné a rovnoběžné.

Ramena: dlouhá, pevná a spáditá.

Nadloktí: šikmé a přiléhající k tělu. Přibližně stejně dlouhé jako ramenní lopatka.

Lokty: přiléhající k tělu.

Zápěstí: pevné, ale ohebné.

Nadprstí: maličko šikmé.

Přední tlapky: oválné s dlouhými prsty, pružné a směřující přímo dopředu. Prsty jsou klenuté a ne příliš těsně spojené. Pružné polštářky.


PÁNEVNÍ KONČETINY:

Celkový vzhled: při pohledu zezadu rovné a rovnoběžné, s velmi silným osvalením.

Stehna: střední délky, poměrně široká a osvalená.

Kolena: dobře zaúhlená.

Hlezna: poměrně nízko, dobře zaúhlená.

Záprstí: krátké, silné, vertikální a paralelní.

Zadní tlapky: stejná charakteristika jako přední tlapky. Paspárky mají být odstraněny.


POHYB: plný síly, volný, neúnavný, s dlouhým krokem. Dobrý předkrok hrudních končetin a dobrý posun pánevních končetin.


OSRSTĚNÍ:


SRST: bohatá, silná, pružná a hustá polární srst. Samojed má srst s podsadou, přičemž podsada je krátká, jemná a hustá, a krycí srst je delší, hrubší a rovná. Srst má vytvářet límec kolem krku a ramen, rámující hlavu, zvláště u psů (samců). Na hlavě a na přední straně končetin je srst krátká a hladká, na vnější straně uší je krátká, odstávající a hladká. Vnitřek ucha má být dobře osrstěný. Na zadní straně stehen vytváří srst „kalhoty“. Mezi prsty má růst ochranná srst. Ocas má být bohatě osrstěn. Srst feny je často kratší a s jemnější texturou než srst psa. Správná textura srsti má vždy mít zvláštní povrchový lesk.


BARVA: čistě bílá, krémová nebo bílá se světle hnědou - základní barva je bílá s několika světle hnědými znaky. Srst nikdy nesmí vypadat světle hnědá po celém těle.


VÝŠKA:

Výška v kohoutku: ideální výška: pes 57 cm s tolerancí ±3 cm, fena 53 cm s tolerancí ±3 cm.


VADY: jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni.

- viditelné vady ve stavbě.

- lehká kostra.

- psi nevyjadřují samčí typ a feny samičí.

- klešťový skus.

- žluté oči.

- měkké uši.

- sudovitý hrudní koš.

- dvojitě stočený ocas.

- nízkonohost.

- silně vyklenuté končetiny nebo kravský postoj.

- vlnitá nebo krátká srst po celém těle; dlouhá, měkká nebo splývavá srst.

- přílišná rezervovanost.


ZÁVAŽNÉ VADY:

- zjevně nepigmentované oblasti na očních víčkách nebo pyscích.


VYŘAZUJÍCÍ VADY:

- modré nebo různobarevné oči.

- podkus nebo předkus.

- uši nejsou vztyčené.

- barva srsti jiná než povolená ve standardu.

- přílišná plachost nebo agresivita.


Pozn.: Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.


(Zdroj: www.cmku.cz)



Samojed klub

lesnak.cz

© Samojedi.net | Tomáš Lesňák 2011-2014 | tomas (zavinac) lesnak (tecka) cz | Mapa webu | RSS
Všechny fotografie a texty jsou chráněny autorským zákonem.

Validní stránka Monitoring dostupnosti Validní stránka

TOPlist